Feministky a jejich pohádky o pohádkách

pondělí 10. prosinec 2012 11:15

Někteří z vás možná zaznamenali snahu moderních  feministek a genderově zameřených osob o změny v klasických pohádkách nebo propagaci pohádek nových, moderních, které nesplňují klasický vzorec pohádek, tak jak je známe. Feministky a jim podobné chtějí pohádky, kde je hlavní postava žena, silná, projevující hlasitě názory a nezávisející na mužích.

Ve většině pohádek, které známe, je dívka-žena krásná (Sněhurka, Popelka, Šípková Růženka,Princezna  se zlatou hvězdou na čele, Oslí kůže), skromná, neprojevuje moc názory, není drzá, nesoutěží s muži, ale dokáže být  odvážná. A o kráse se mluví vždy. Na krásu je dokonce kladen velký důraz, popis krásné versus ošklivé, ukázka, kam je až ochotna zajít ošklivka pro krásu a muže snů - uříznutí prstů pro nasunutí se do Popelčina střevíčku, kouzla a čáry a manipulace. Jenže krásná a skromná dívka vyhrává a získá prince nebo skvělého muže a žijí spokojeně, dobro je odměněno, zlo je trestáno. 

Pak jsou pohádky, kde skromná a krásná dívka udělá chybu, kterou musí napravit, aby získala prince.

Kráska a zvíře - Kráska opouští zvíře na delší dobu, než měla a ono zvíře umírá...Kráska si ale uvědomí svou chybu, napraví se rychle a zvíře se mění v prince. Příběh je o Krásce, ale obsahuje i poučení, že pravá krása je vnitřní, ne vnější.

O začarovaném praseti -   Opět z ní plyne poučení, že ne vše je takové, jak vypadá. Zde hlavní postava, krásná princezna, musí prochodit tři páry železných bot a otupit ocelovou hůl, než se znovu uvidí se svým mužem. Princezna chybovala, ale napraví chybu, trpí, dokonce si usekne prst, to vše pro shledání s manželem. Manžela opět najde a vše je dobré.

Dupynožka, Rumprcimprcampr - hlavní postava je opět krásná dívka, která chybuje, lže, ale dostane šanci a nakonec žije s manželem šťastně.

 

 

Výše uvedené  a další pohádky si cení krásy, dívky jsou krásné, rozumné i nerozumné, pyšné či chybující, ale celkově se neprojevují nijak hlasitě a vždy se jim podaří najít toho pravého, který umí ocenit jejich klady.

 

Na druhé straně postavy žen, dívek, které se hlasitě projevují a projevují vlastní názory, většinou končí špatně.

Nespokojená rybářka, které není nic dobré, je postava ženy, která se projevuje hlasitě. V pohádce najdeme poučení o chamtivosti. Čert a Káča - Káča je hubatá, nemá tedy úspěch u mládenců. Nikdo nechce hubatou ženu, byť je pohledná. V jedné verzi pohádky musí Káča pochopit, že musí více mlčet a dostane se jí manžela. V jiné verzi zůstává sama. Tak či onak, z těch příběhů je jasné poučení.

A člověk by si řekl, že to vlastně stačí. Že pohádky samozřejmě nejsou reálné, ale nabízejí reálné poučení, mluví se v nich o dobru a zlu, o odměně dobra a potrestání zla. Hovoří se tam o oběti, o smrti, o kráse. Nejsou reálné, ale jsou pohádkové. Pohádky nemají být reálné a nemají zobrazovat současnou společnost. Tedy ty klasické určitě ne.

Jenže v dnešní zmatené západní společnosti se objevují názory feministek, členek genderového hnutí, že pohádky ničí děti, že pohádky nabízejí dětem nereálnou společnost a že pohádky podporují názory dívek, že mají být hezké, že ošklivka šanci nemá, že mají být potichu a skromné, nemají soutěžit s muži. Máme přece rovnoprávnost. Objevují se pohádky, kde si princ najde prince, pohádky, kde je silná žena coby hlavní postava.

A toho si všiml i Disney, který vedle klasických pohádek sáhl i pro příběhu Mulan, odvážná čínská dívka, která je jako muž a  bojuje jako muž. Moderní verze Disney pohádky o žabákovi  (žabím princi) též vypadá jinak, hlavní kráska se projevuje hlasitě, dokonce má za přítelkyni bohatou slečnu, princ se jí moc nelíbí, prostě Tiana (dosti moderní jméno...) je trošku drzá a jde si za svým snem. To že skončí s princem je jakýsi bonus. Disney tedy jen částečně podlehl. Z  Andersonových pohádek si vybral Malou mořskou vílu, ale i ta je zase upravena k obrazu pravého Disneypříběhu s happy endem. V Andersonově verzi mořská víla nezíská lásku, ač je krásná a dělá pro lásku vše. V pohádce můžeme najít poučení, že když člověk něco chce, má pro to udělat vše a nemá se vzdávat, i když nejsou žádné garance, že dostane cílené. Andersenovy pohádky nejsou vždy o šťastných koncích. Ale i jeho pohádky nejsou vhodné pro feministky.

 

Podle feministek a křídových časopisů plných reklam mají být dívky drzé, průbojné, klidně můžou balancovat dva milence a manžela, mají mít kariéru a děti mají být jen vedlejší úvazek, děti nejsou ani nutné. Dívky nemají být jako v pohádkách: tiché, trpělivé, milé, skromné a čekající na prince.

Jenže feministky a jim podobní si neuvědomují, že pohádky dětem neškodí, že pohádky neurčují, jaké děti budou. O tom rozhoduje rodina.  To, že poněkud opotřebovaná třicítka sní o princi s bílým Porsche a velikým bankovním účtem, není vina pohádek. Je to vina jejich rodičů a hlavně otce. Ono totiž záleží na rodině. Když má dívka pořádný mužský vzor, ideálně otce, je vychována správně a váží si sama sebe, tak bude v životě úspěšná, bez ohledu na to, kolikrát jí maminka nebo tatínek četli Růženku nebo Sněhurku. Proto by se feministky měly zaměřit na podporu rodin a nerozbíjení rodin namísto předělávání pohádek, které nikomu neškodí a poučí (narozdíl od feministických vizí moderního světa). Ten původní feminismus měl hezkou myšlenku, ale dnešní moderní už jen kope do otevřených dveří a dělá ze světa a mužů souboj, ne soužití. A pohádky o současném světě, kde žena má potřebu si dokazovat, že je jako muž a cítí se mnohdy nadřazena, soutěží s muži, nebere je vážně, nebere je jako partnery, nezáleží jí na otci pro děti, by byly smutnější, než ty pohádky Andersenovy.

 

P.S. Doma jsme četli verzi pohádek, které nemají vždy skvělý konec, kde se umírá,  Broučci mrznou, kde si ženy uříznou klidně palec, aby se  nacpaly do boty, která rozhodně není pro ně, kde je smrt a zlo všudypřítomné. V amerických verzích většinou najdete vše  cizí upravené, aby to končilo skvěle, v Česku toto také začíná. Čím to je, že během jedné generace najednou děti nezvládly klasické pohádky?

Opět, to není o dětích, ale o rodičích.

Silvie Watson

Silvie Watson

Silvie Watson

Kniha přání a stížností, o tom co mne baví a nebaví, co se mi líbí a nelíbí. Pohled na Evropu či USA.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora