Recenze: Django se utrhl z řetězu a některým to vadí!

pátek 22. únor 2013 11:13

www.chicagonow.com

Nespoutaný Django je jedna z nejzábavnějších tarantinovských taškařic od dob Pulp Fiction. Základním předpokladem užití si toho filmu je nehnidopišit a nezapojovat mozkové buňky až tak moc. Ostatně hnidopišení zvládnou kritici jako třeba Spike Lee nebo Aisha Harris. Tohle není dokument a je to opravdu tak urážející předky amerických černochů? Kdo čeká historicky přesné události, nedočká se. Kdo se chce pobavit, ať jde do kina na film, který si dělá legraci nejen z westernů, ale i z otrocky otrockého otroctví a amerických poměrů. To vše  s užitím slova negr, což přivádí některé ke skřípání zubů. Ale ve filmu projde víc, to Tarantino dobře ví.

Temný les, pozdě v noci. Skupinka černochů v řetězech je vedena kamsi a strážena bystrým okem bělochů. Do cesty jim přichází kouzelný (ve všech významech onoho slova) muž, který se představí spisovnou a zvučnou angličtinou, dr. King Schultz. Jeho anglický projev znepokojí americké bělochy (a dělá si zde Tarantino legraci z toho, jak bílí Američané byli jako burani zjevem i mluvou oproti uhlazenému Evropanovi?), ale obchodní vyjednávání začíná. Slova přehluší kulky a Dr. Schultz získává to, co chce. Otroka Djanga.

Film nás  informuje, že toto se odehrává 2 roky před občanskou válkou, v roce 1858, která sice začala až 1861, ale .... Tarantino tvořil, takže...

Django ví něco, co potřebuje dobrý doktor vědět a právě tento doktor  nabídne Djangovi svobodu za jeho pomoc. Tento zubař už neléčil a netrhal zuby pěknou řádku let, místo toho se živí něčím lukrativnějším: je nájemný lovec lidí. Django dostává  práci, která není až tak protivná. Zabíjet bělochy a ještě dostat zaplaceno. Původní nabídka jedné akce se prodlouží.

První část filmu je parodie na westerny a druhá, ve které se doktor a Django vydávají na cestu k vykoupení Djangovy ženy, si "jemně" dělá legraci z téma otroctví.

 Djangova žena není ledajaká žena. Jmenuje se Broomhilda von Shaft (ano, nechte to na Tarantinovi, aby vymyslel podobné jméno) a umí německy. Broomhilda nebo Brumhilda umí německy, protože měla německou paní, která ji naučila němčinu. Vykoupení Brumhildy přivede milého doktora a milujícího Djanga ke krutému a nepříliš bystrému Calvinovi Candiemu. Plantáž zvaná Candieland či Candyland je další vtípek Tarantina?

Candieho hraje s absolutním potěšením Leonardo di Caprio. Candie je člověk, jehož hlavním koníčkem jsou zápasy mezi černochy Mandingo. A pokud mladý a bohatý Candie nepozoruje krvavý boj, věnuje se věcem na plantáži za asistence servilního sluhy Stephena, dokonale zahraného Samuelem L. Jacksonem (prototyp strýčka Toma, úĺisný služebníček, která pohrdá vlastní rasou). Film nabírá nové tempo.  Následuje spletité vysvobození Brumhildy, vše pokryté hektolitry krve a pomsta chutná sladce.

Tarantino zde ve skoro třech hodinách stihnul mnohé. Vidím ho, jak se chichotá, malý kluk, kterého bavily komiksy i béčkové filmy, který nedospěl a kvůli tomu si můžeme užít jeho  vize a jeho filmů, které jsou tak jiné. Vidím ho též, jak s potěšením vymýšlí bojovníky Mandingo a jak píše dialogy, mezi které hází slovo negr, které je tak kontroverzní v dnešní USA. A vidím ho, že předvídá, že tohle všechno bude někomu moc vadit, přesto to udělá.

 

Western, drama, komedie, dlouhé dialogy, láska, krev, pomsta a vynikající herci. To co udělal Tarantino v Hanebných parchantech s II. světovou válkou, to v Djangovi provedl s otroctvím. Tento film je rozhodně úspěšný nejen coby kasovní trhák, ale i mnozí kritici souhlasně mručí pod vousy. Kromě zahořklého režiséra jménem Spike Lee a paní Harris...

 

 

Spike Lee je známý americký režisér (černoch) a dost jeho filmů řeší rasové vztahy. Je rozhodně zajímavý režisér, ale je vidět, že je posedlý rasou. Django Unchained prý neuvidí, protože uráží jeho předky. Bůhů... a ještě si Tarantino dovoluje používat slovo negr, které je tak kontroverzní v dnešní USA. Tarantino ale nepřeháněl, nebylo to užito ad absurdum a v té době bylo prostě slovo negr normální. V dnešní době je jinak citově zabarveno a smí ho užívat jen černoši. Zajímavé je, že jsem nezaznamenala, že by Spike Lee vyčítal  černochům užití slova negr v hudbě zvané rap, kde je užito až až. Jenže Tarantino je běloch...a to vše mění. Zatímco Aisha Harris je americká černoška a jí také něco vadilo...

Co jí vadilo na tomto filmu, je užití bojovníků Mandingo, tak jak si ho vymyslel Tarantino. Ms. Harris pochybuje, že tento styl gladiátorských bojů mohl existovat, boj na život a na smrt. Opět, Django Nespoutaný není dokument. Ale .... není možné, že něco takového existovalo? Mezi lidmi, kteří vlastnili lidi a měli zvrácenou povahu? Lidská krutost k lidem nezná mezí, takže ten boj, který tak poživačně sleduje Candie, není až tak přitažený za vlasy. Měl peníze, měl moc, měl sadistickou povahu...

 

Nespoutaný Django je sice taškařice, která si dělá legraci ze špagetowesternů a otroctví, ale také ukazuje obrázek dnešní USA a rasových problémů, které jsou stále živé, reakce na film to ukazují. Tarantino bodl do vosího hnízda, ale hlavní je, že pobaví. Můžete na film jít jen pro pobavení nebo proto, že chcete pak debatovat na téma americká společnost Jih versus Sever a otroctví. Tak jako tak film doporučuji.

Silvie Watson

Silvie Watson

Silvie Watson

Kniha přání a stížností, o tom co mne baví a nebaví, co se mi líbí a nelíbí. Pohled na Evropu či USA.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora