Asanace. Asyl. Austria.

čtvrtek 12. prosinec 2013 10:33

Vstup do Trajskáče
pbase.com

Tento článek bych chtěla věnovat všem, kteří prošli branami Trajskáče, ale hlavní věnování patří Petrovi, který už není mezi námi,  jeho duch však zůstává. I on zažil vystěhování se a azyl, i on byl trnem v oku komunistů. Petře, Semper Eaden!

Asanace

“Hajzle”, zařval na něj poručík STB a ještě jednou ho kopl do holeně. “Z lidí, jako jsi ty, je mi na blití”, ječel dál STBák a výhružně se mu díval do obličeje. Pomalu se k němu nakláněl, až se skoro dotýkali obličejem. Vyslýchaný se třásl. Mlátili ho už několik hodin, všude možně na těle, jenom ne do obličeje. Dávali si pozor, aby neměl modřiny na obličeji, až bude odcházet z výslechu, nikdo na ulici se nebude ohlížet po podezřele vypadajícím člověku. Vyslýchaný měl sucho v puse. Bál se. To bylo jasné. Poručík se spokojeně usmál.
Poručík Vaněk se s ničím nemazlil. Měl jasné příkazy shora.

Popodešel a potom téměř šeptem začal mluvit: “Pamatuješ si určitě, co se stalo v Libni. Bude jednoduchý určit viníka. Sedí na tebe všechna data. Už vidím ty titulky v novinách. Tvůj život bude ještě větší peklo. Jestli si myslíš, že máš problémy teď, počkej, až to vyjde najevo…. Přemýšlej o tom. Nebo můžeš ty lůzo vypadnout, sbalit si svejch pět švestek a vystěhovat se. Nač bych chtěl žít tady, nic tady nemáš. Jenom tu svou podělanou partu Chartu….”

Vyslýchaný zvažoval svoje možnosti, na čerstvých 20 let už měl za sebou víc a působil starší než většina jeho bývalých učitelů na gymnáziu, které ani nedostudoval. Jeho návštěvy na STB byly tak časté, že znal většinu tváří i jmen. Jeho vlastní?
Jan Šimáček. Patřil do rodiny, která bojovala s komunisty. Raději umřít hrdě vztyčen na nohou než žít klečící na kolenech… Rozhodl se.
Vystěhuje se.

STB byla spokojená. Akce se dařila.

Asyl

Vlak ho dovezl ke svobodě. Rakousko. Austria. O Rakousku moc nevěděl, neznal ho, maximálně z novin, které komunisté povolili, Volksstimme. Těm nevěřil. Cesta netrvala dlouho, usměvavý celník nastoupil za hranicemi ČSR do vlaku. První Rakušan, se kterým mluvil. Pak Jan vystoupil na nádraží Franz Josef Bahnhof ve Vídni, kde už ho vítal bývalý krajan. Jan nevěděl, co ho čeká, ale odevzdal se osudu. Společně s panem J. došli na parkoviště, odkud vyrazili do tábora Traiskirchen, který se měl stát jeho domovem na příštích pár měsíců.
Následující obrázek se mu vryl do paměti. Jeho první asyl. Jeho první bydlení, bez štěnic, bez věčných dopisů v podobě pozvání na výslech.

 

Měl vlastně štěstí. Jeho prarodiče pocházeli ze Sudet a on hovořil plynně německy. Na gymnáziu vynikal, ale nakonec jeho původ byl přičinou vyhazovu. Asociální živly a rozvračeci socialistického státu se netrpěli. Rychle se přizpůsobil životu v lágru, dostal malý pokoj pro sebe, protože byl svobodný. Ostatní, kteří měli rodiny, byli občas ubytováni v nedalekých hotelech. Někteří časem dostali byt v různých částech Vídně.

Austria

Jan neměl problém přesvedčit rakouské pracovníky o tom, že jeho důvody k útěku jsou legitimní. Na prvním pohovoru hodně záleželo. V každém uprchlickém táboru se ale našli tací, kteří tam vlastně nepatřili. Neměli legitimní důvod odejít ze své země. Rakousko je nedeportovalo, ale nijak jim dál nepomohlo. Dostali tzv. žlutou kartu. Nemohli pracovat v Rakousku a žádat o asyl v jiné zemi nebyla vždy úspěšná akce. Ti, kterým byl udělen politický asyl, dostali ID kartu, se kterou se mohli již volně pohybovat po Vídni, nemuseli již být v isolaci tábora. Jan ale neměl problémy.

Rychle se sžil s režimem tábora a seznámil se s dalšími krajany, Čechy i Slováky. Jeho dokonalá němčina mu pomáhala při rozhovorech s pracovníky. Dokonce si trošku přivydělal jako tlumočník v táboře, jeho znalost řečí mu umožnila žít si celkem slušně. Tábor nebyl žádná procházka růžovým sadem, bylo v něm spousta lidí, kteří nebyli vždy ochotní mluvit, kteří si nesli někdy hodně traumat ze zemí, odkud utíkali. Ale byla to svoboda. Traiskirchen byl symbolem pomoci před komunistickými a jinými režimy. Táborem prošly tisíce uprchlíků, kteří chtěli svobodu. Někteří ji dostali.
Jan si chtěl zažádat o vystěhování, ale nevěděl ani kam. Pomohla mu náhoda, a tak nemusel žádat o nic. Nebyla to ani Amerika, ani Austrálie. Zůstal v Rakousku. Austria.

Rakousko se stalo jeho domovem. Jeho skutečným domovem. Po pádu komunismu párkrát nové Česko navštívil, ale neměl chuť se vracet. Příliš mnoho bolestivých vzpomínek. Byl vděčný svojí ženě, která mu pomohla překonat mnohé…byl volný. Jeho svoboda nesla název Austria.

Poznámka:
Jakákoliv podobnost s jakoukoliv skutečnou osobou je čistě náhodná. Povídka je fikce. Akce Asanace však nikoliv.
Po vzniku Charty přemýšleli vedoucí komunističtí představitelé v Československu, jak se jejím signatářům pomstít. Jak zabránit dalším iniciativám a jak umlčet ty, kteří proti komunistickému režimu vystupují. Zrodila se akce Asanace. Jejím smyslem bylo vytipovat nepohodlné osoby a vyvinout na ně stálý tlak, donutit je odejít. Na každého jinak. Někoho zkusili jen zastrašit, jiného mučili, či zbili. Byl to promyšlený plán. Přesto se našli lidé, kteří odolali a k opuštění své vlasti se donutit nenechali. Akce Asanace skončila v r. 1984.
Tehdejší Československo opustilo asi 280 signatářů Charty, asi 15 procent předlistopadových chartistů. Později vyšlo najevo, že mezi vystěhovanými Chartisty se pohybovalo v cizině i několik agentů STB, nasazení jako dvojití agenti, chtěli se dozvědět, co a jak dělá česká emigrantská obec. Přesný počet a všechna jména nejsou známa.
Rozkaz k zahájení akce Asanace podepsal v roce 1977 tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina. Samotné akce řídila 10. správa StB, jejímž náčelníkem byl nejprve Vladimír Stárek a později Zdeněk Wiederlechner. Na akcích se podíleli krajští šéfové StB a prováděli ji řadoví příslušníci. Obzina zemřel dřív, než o trestu rozhodl odvolací soud. K soudu se dostavil zlomek těch, kteří byli donuceni odejít.

Fotografie převzata z http://www.pbase.com/hwyhobo/image/207542

Články o akci Asanace

http://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_Asanace

 

Internetové zdroje:

http://www.cibulka.net/77/.

http://www.fidh.org.
http://www.totalita.cz.

Silvie Watson

Silvie W.Eda, pan Vasak a cerny18:5011.1.2014 18:50:40
cerny, obcan EU ale ne Ceskapribeh zbabeleho emigranta19:0310.1.2014 19:03:27
Vašek VašákVelice zajímavé09:1420.12.2013 9:14:23
Silvie W.Mirku a Marku a dalsi23:3813.12.2013 23:38:56
TondaMirku T.19:2113.12.2013 19:21:34
Mirek T.Já jsem taky odtud prchal přes Vídeň,14:0613.12.2013 14:06:58
Marek TrizuljakAutentické příběhy existují a je jich celá řada.22:5012.12.2013 22:50:26
Mirek TomsMilá Silvie, děkuji moc za tento článek,22:3112.12.2013 22:31:20
Silvie W.Dekuji vsem za komentare21:5312.12.2013 21:53:49
La.Michaela...by mne zajímalo autentické vyprávění...20:0512.12.2013 20:05:46
Marek TrizuljakSkvělý článek, díky.18:1912.12.2013 18:19:00
ZipSíla....17:2812.12.2013 17:28:38
La.MichaelaDíky Silvie.16:4512.12.2013 16:45:52

Počet příspěvků: 15, poslední 11.1.2014 18:50:40 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Silvie Watson

Silvie Watson

Kniha přání a stížností, o tom co mne baví a nebaví, co se mi líbí a nelíbí. Pohled na Evropu či USA.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy