Iva Pekárková a Levhartice (a taky žralok)

pondělí 6. leden 2014 12:10

Přiznám se, že české spisovatele témeř nečtu. S výjimkou například Ivy Pekárkové. Právě jsem dočetla její nejnovější román Levhartice. O tom, jak jsem ho objednávala a jak dlouho to trvalo, než mi byl doručen do USA, o tom by se též dal napsat román, ale to necháme teď koňovi a zaměříme se na Levhartici.

"Levhart nemůže změnit své skvrny." Africké přísloví

 

A tak jako levhart nemůže změnit své skvrny, tak se nemůžou lidi jen tak změnit nebo nemůžou předstírat dlouho. Skvrny tam vždy jsou. Hlavní hrdinka románu Levhartice změnou projde.  Možná ani tak ne změnou osobnosti, jako spíš změnou života. Bohumila v Česku prožila tragédii a rozpadlo se jí manželství. Zůstala sama.  Měla dvě možnosti. Zakuklit se a čekat na staří a smrt nebo začít žít. Jinde a jinak. Rozhodla se pro život a odešla do Anglie.

 

V Anglii si Bohumila naordinuje terapii sexem a pokud možno sexem s  muži, kteří ji nepřipomínají nic českého. Tak jako spousta českých žen experimentuje, daleko od domova se přesvedčují, zda je na tom mýtu něco. Terapie sexem a nevzpomínat, neřešit, žít jinak. Přes den práce opečovávání staroušků (umýt, převléct atd.) a po nocích práce horizontální turistky. Londýn ostatně má co nabídnout, od Azerbajdžánu až po Zimbabwe. Bohumila se ovšem zaměřuje na A. Afriku. A také už není Bohumila, ale říká si Milla. Její sexuální život je popsán stejně barvitě (a cudnému čtenáři Večerů pod lampu se nejednou začervenají líce) jako život v domech, kde se mísí v x pokojích x legálů-nelegálů.

Kulisa opečovávání staroušků a krmení nenasytného žraloka se jednou musí zhroutit a Milla se musí poprat s démonem minulosti. První část knihy končí a kulisy se mění.

 

Milla se nachází ve švédské trojce s Afričanem a jeho ženou (anebo Afroameričanem* a jeho ženou, chceme li být třeskutě politicky korektní a tudíž trapní) a kupodivu nachází více klidu a   i štěstí. Manželství s jedním Čechem nefungovalo, možná jedna manželka a jeden muž nestačí na tíhu manželství u lidí jako jsou Bohumila, možná Milla potřebovala muže i ženu,  náhradní rodinu. Milla získá manžela, milence, přítelkyni a nevlastní děti. V nové situaci Milla rozkvétá a ne abyste se mýlili, Milla není taková ta prázdná nádoba, kterou zajímá jenom jedno, Milla se zajímá o spoustu věcí, zatímco si užívá tělesně, rozvíjí se i duševně. S  vervou se vrhne na studium jazyka Ibo, seznamuje se víc a víc s Ibo kulturou a zamiluje si "nové děti". Sice jenom hlava rodiny pochází z Nigérie, ale Milla nakazí novým koníčkem i "druhou" manželku a děti, kteří se narodili v Anglii a o Nigérii ví jen to, že se tam narodil manžel, tatínek.

Milla se věnuje malování, daří se jí, v nové rodině nabírá sil i sebevědomí. Nikdo jí nelinkuje život, nikdo neanalyzuje život evropsky, Milla přejme zčásti i "nigerijské, potažmo africké" vidění světa a problémů. Jenže každá idylka jednou končí a Milla je postavena před další překážku osudu. Jenže nová Milla se nebojí a poradí si.

 

Paní Pekárková má dar popsat lidi, že je vidíte jako živé, vtipně a stručně komentuje i ten náš český kmen, naprosto přesně popisuje soužití imigrantů v Anglii, od tísnění se v neútulných domech, přes krmení plynového molocha, po vyžírání ledničky a nedostatku komunikace mezi podnájemníky a sex coby řešení problémů.

 

Paní Pekárková umí lidi nejen pozorovat, ale umí je i popsat. V knize je obsaženo mnohé, a mnohé z toho vybízí k zamyšlení se. Jaké je to asi být ve starobinci, jaké je tam pracovat? Je zodpovědné odejít od sotva dospělého dítěte a zanechat za sebou prázdný byt a neřešit nic ve starém životě? Jaké to je začínat ve středním věku v zcela cizí zemi? Jaké je to mít dceru, o které víte jen z pípajících sms, které neprosí, ale oznamují Chci peníze, pošli? Jaké to asi je žít ve třech? Jak je na tom asi sexuálně žena, které někdo provedl nejhorší formu ženské obřízky? Jak se dají skloubit africké a anglické tradice? Jaké to je být nechutně promiskuitní? Jaké je žití v domě, kde je x imigrantů a každý si žije jinak? A proč se Češi nechají svádět jinými kmeny a odmítáme ten český?

Není to erotická kniha o sexu, je to kniha o životě, o plánech a překvapeních.  Je to kniha o lidech, o různých kulturách a o velkém multikulti kotli Londýna, který paní Iva dokonale zná a dokonale umí popsat bez překrucování, jak to tam všechno bublá, mísí se a zda je to straviteln, či dokonce jedlé.

Někoho možná zarazí drsný popis sexu, který je líčen jako sex, ne jako milování se, ale sprostý živelný sex. Vulgární sex a vulgární Milla, ale tak jednorozměrné to není. Někoho možná zarazí hlavní postava a její motivy, ostatně na českého čtenáře odkojeného Fífegem to může být moc. Někdo si možná řekne, že Milla je zmatená a zmrzlá a roztaje až v mlhavé Anglii a ukáže své pravé levhartí skvrny. Tak jako tak je Milla zajímavá postava a Levhartice je zajímavý román, u kterého se nebudete nudit. Tato kniha není psána jako beletrie, na kterou je asi většina čtenářů zvyklá, žádná ich forma, ale čte se dobře. Knihu bych doporučila i mužům, tohle není žádná červená knihovna, naopak mnozí se budou červenat sami.

 

 

 

 

 * Narážka na oficiální recenzi románu, která vyšla v Idnes, více zde

 

 

 

Silvie Watson

Silvie W.Pro Dennise17:218.1.2014 17:21:55
Silvie W.Dik za prani hezkeho rana, pane Jirasku :)22:557.1.2014 22:55:04
Milan JirásekHezké ráno.07:337.1.2014 7:33:23

Počet příspěvků: 4, poslední 8.1.2014 17:21:55 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Silvie Watson

Silvie Watson

Kniha přání a stížností, o tom co mne baví a nebaví, co se mi líbí a nelíbí. Pohled na Evropu či USA.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy