Naštěstí jsem nemusela chodit do americké školy...

pátek 7. listopad 2014 11:41

Proboha, nač se musíme učít takový věci, copak to někdy v životě použiju? Občas jsem se takto drze ptala sama sebe. A občas jsem to vyslovila i nahlas.  Naši učitelé často tušili a věděli, že nejsme nadšení vším, co nám vykládají, ale kladli nám na srdce, že jednou budeme za takové vzdělání vděční...o tom jsem si myslela svoje a protáčela panenky. A dneska, ač si nejsem jistá, zda si tím vážně byli jistí oni, že nás učí něco užitečného? Dnes  jsem skutečně vděčná za to moje vzdělání, byť komoušké vzdělání.

Jak jsem si začala vážit českých škol
(tedy aspoň vzdělání v době, kdy jsem vyrůstala, nejsem si až tak jistá tím dnešním, kde se kopíruje ze západu stylem kočička s pejsem vařili dort).

ŠKOLNÍ ROK
Začínal vždycky stejně. První září. Pokud nebyl víkend. Americký školní rok začíná v každé školní oblasti jinak, někdy v srpnu, jinde v září, končí zhruba v květnu, průměrně jsou letní prázdniny dva a půl měsíce. A teď si řeknete, no to je super, oni mají delší prázdniny, jenže pozor! Od tzv. kindergarten aneb školky děti jsou sedm hodin ve škole, bez rozdílu na třídu (ve školce se dá ještě najít někde výjimka, ale spíš ne než ano, od první třídy již není na výběr, od osmi do patnácti hodin s malou obměnou, že někde začíná vyučování v sedm nebo devět hodin).
 
CESTA
Mohla jsem chodit do školy pěšky a ze školy jít hned domů a to brzy. Sama. Doma jsem mohla být též sama.
V USA - Do školy děti chodí pěšky málokdy a málokde, většina jich bydlí trošku dál a ve veřejných školách je často svážejí ony známé školní žluté autobusy nebo rodiče autem. Soukromé školy jsou většinou menší a rodiče děti vozí. Osobně bych pěšky samotné dítě nenechala chodit, ani kdybychom bydleli jeden km od školy. V USA to není jako v Česku, je zde víc nástrah a větší provoz na silnici. U veřejných škol pomáhá dětem na přechodu tzv. school guard
 
VYUČOVÁNÍ
Jedna hodina 45 minut, bez přísahání věrnosti naší krásné socialistické vlasti.  Přestávka mezi hodinami. Krátký školní den.
USA - Mezi hodinami neexistují přestávky, neexistují malé přestávky, někde je povolená pausa na svačinu, ale přestávky, které známe z českých škol, neexistují. Do páté třídy je asi půl hodiny volno po obědě, tzv. recess, děti většinou chodí ven, kde si pod dozorem hrají na školním pozemku. Neexistují ani kabinety pro učitele a sborovna. Učitelé mají svůj koutek ve třídě. Děti sedí po jednom, tak jako je to vidět např. v kresleném seriálu Simpsonovi. Někteří učitelé mění zasedací pořádek každých pár měsíců, jen tak pro změnu. Každý den se přísahá věrnost vlasti a v náboženských školách je navíc modlitba.
 
PSANÍ A ČTENÍ
Učilo se až od první třídy  a psát se učilo psacím. Od páté třídy jsem psala i azbukou. Kakój maladěc.
(ups, teď jsem prozradila, jaká jsem stařenka, když jsem měla povinnou ruštinu).
 
USA
V mnoha školkách se děti učí číst, základy abecedy a základy slov. Ve skutečnosti to ani tak není čtení, jako spíš zapamatování si slov, jak vypadají, děti nečtou, ale recitují z paměti, skutečně číst umí v pěti málokdo. Základy abecedy a matematiky se pak znovu učí v první třídě.
 
V první třídě se děti učí psát tiskacím písmem, argumentuje se tím, že v první třídě NENÍ MOŽNÉ naučit se psacím psát, že děti nemají tak vyvinuté motorické schopnosti, tento trend začal již ve 20. letech 20. století, s tím že se zapomnělo na x generací, které vyrůstaly s tím, že se od píky tj. od první třídy učily psací a nijak je to nepoškodilo.
 Pokud se psací písmo na ZŠ učí, učí se až od třetí třídy, kdy se čeká, že se žák přeorientuje, často to dopadá jako přeučení leváka na praváka, výsledkem je, že většina dětí píše tiskacím. Psací písmo není povinné, je na škole, zda ho bude učit. Spousta mladých Američanů se neumí ani podepsat psacím písmem.
 
MATEMATIKA
Byla...no prostě matematika. Museli jsme ji znát a neexistovaly nějaké zkratky. Vzorečky jsme neměli napsané na testu, museli jsme je znát. Nevybírali jsme si při testu, co by asi tak mohlo být správně. Museli jsme to znát.
 
 USA V matematice se někde učí velká násobilka až ve třetí třídě a ještě to některým rodičům připadá brzy. V matematice jsou malí Američané na tom hůř než hodně jiných zemí, např. zde vidíte, že mnohé americké státy jsou na tom hůř než Česká republika http://www.bbc.com/news/business-27442541   
Zakopaný pes mi přijde v tom, že se hodně ustupuje na úkor ne tolik nadaných dětí, zjednodušuje se a až moc testů nevyžaduje znalosti, ale vše je výběrem abcd.
 
UČEBNICE, TŘÍDNÍ KNIHA, ŽÁKOVSKÉ KNÍŽKY
Učebnice jsem měla všechy stejné s dětmi na druhém konci země. Mohla jsem si je nosit domů, aniž bych měla trvalé poškození páteře. Třídní kniha dávala učitelům přehled, kdo je ve škole a kdo ne. Žákovská kniha dávala rodičům přehled, jak se učím.
 
USA Nejsou zde žádné žákovské knížky nebo třídní knihy. Známky žáků se někdy dozvídáte dle přinesených papírů s testy nebo při čtvrtletním vysvědčení, někde mají známky na internetových stránkách školy, kam se pravidelně dávají, čili něco jako žákovská knížka na internetu. Některé školy dávají i domácí úkoly na internet, přehled pro rodiče. Učebnice - je na škole, jaké si vybere. Ve stejném městě najdete x škol, ale nebudou mít stejné učebnice. Také není zcela jasné, pro jakou třídu jsou, není na nich označeno, pro kterou třídu jsou. Jsou velmi velké a těžké, s obřími písmeny a to i pro pokročilejší stupně. 
 
 
OBĚD
 
Nemusela jsem jíst junk food, fast food, ale teplé jídlo. Když jsme měli až na střední JEDEN dlouhý den, klidně jsem si mohla odkráčet na oběd domů, bez dozoru.
 
USA děti chodí buď do školni jídelny, nebo si jídlo nosí z domu. Z domu si nosí převážně studené sendviče nebo polotovary. Ve školních jídelnách převážně "vaří" z polotovarů a na jídelníčku má své pevné místo párek v rohlíku, pizza a hamburger. Popřípadě cheeseburger. Teplé klasické jídlo, co by děti znaly, většina škol servíruje rychlé jídlo stokrát jinak. Jsou výjimky, které potvrzují pravidlo. Ukázku průměrného jídelníčku najdete třeba ZDE.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                       
 
 
 
 
ZNALOSTI
 
 
 
 
 
Česká škola mi umožnila jednoduchý začátek při studiu v USA, dobré všeobecné znalosti. Vím, kde je Afrika a vím, že to není země, ale kontinent. Vím, kde je Island a kde je Belize. Umím mluvit cizím jazykem, vím, co znamená C'est la vie a co je monopol. Vím, že v Nizozemí se mluví holandsky neboli nizozemsky a v Belgii vlámsky (nizozemsky) a francouzsky plus německy. Poznám francouzštinu od ruštiny. Vím, že ve Velké Británii se jezdí nalevo. Vím, co je kladka a jak se značí kyselina sírová. Nemusela jsem ani pro školu prodávat čokoládu a dělat různé akce pro získání peněz, jenom jsem občas musela nasbírat dost starého papíru.
 
Českým školám je vyčítáno tzv. biflování se a v komunismu pak nedostatek podporování individuality. Musela jsem se sice učit rusky a recitovat básně, učit se Erbenovu Kytici a každou chvíli jsme měli diktáty, museli jsme dodat země na slepou mapu, biflovali jsme se. Znali jsme chemické vzorečky, fyziku. Na střední škole jsem nemusela a ani nemohla pracovat. Mohla jsem se soustředit na školu a užívat si bezstarostné mládí. Uškodilo mi to? Ne a všeobecně nám česká škola dala všeobecné znalosti. hodně znalostí o  hodně věcech, zatímco americká škola dává více znalostí o pár věcech, vítězí výběrové předměty a úzká specializace, ale nemůžu si pomoct, doktor, který neví, kde je Německo, mi připadá mírně nevzdělaný.

Biflování je často kritizováno, ale základy se musíme naučit, bez dobrých základů dál na něčem  stavět. A bez znalosti např. násobilky, bez biflování se, se nedá spočítat nic moc. Spoustě amerických dětí dělá problém vypočítat deset procent nebo jedna čtvrtina. Recitování básniček může být "opruz", ale trénuje paměť. Komunisté také dosáhli větší gramotnosti. V USA 32 milionů lidí v USA neumí číst. Stává se i, že žák na střední škole neumí číst. A nejedná se jenom o cizince, ale i rodilé Američany.
 
Průměrný americký žák je na tom se znalostmi a dovednostmi hůř než český žák,  ač ten americký tráví denně ve škole mnohem víc času - něco co si Američané uvědomují. Předělat školní systém je téměř sisyfovský úkol. Jenom jakási národní norma pro osnovy nebo učebnice si vyslouží hlubokou kritiku. Státy chtějí mít volnost.
 

Co se týče školství v USA (a zdravotnictví), musím říct, že ráda vzpomínám na to české. Asi by bylo dobré najít kompromis mezi tím americkým a českým. Bývalým českým.

 
Silvie Watson

SilvieOdpoved pro Mirka04:3916.11.2014 4:39:48
Mirek T.PS: OPRAVA A DOPLNĚK13:0015.11.2014 13:00:31
SilvieOdpoved pro Zipa02:1614.11.2014 2:16:23
ZipUž jsme vás dlouho nečetl19:1510.11.2014 19:15:20
Josef Robinlevape , to co Vám15:5510.11.2014 15:55:52
SilvieOdpoved pro levap03:3910.11.2014 3:39:21
SilvieOdpoved pro Alena Heidenreich19:209.11.2014 19:20:22
SilvieOdpovedi pro levap, Tonda19:179.11.2014 19:17:06
Alena HeidenreichVernost vlasti17:369.11.2014 17:36:00
TondaRe. Hvezdou na americke stredni?15:269.11.2014 15:26:07
SilvieOdpovedi pro Milan Jirasek, levap, lunic23:068.11.2014 23:06:24
lunicA nejen americké...19:108.11.2014 19:10:15
Milan JirásekHezký den.11:018.11.2014 11:01:25

Počet příspěvků: 36, poslední 16.11.2014 4:39:48 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Silvie Watson

Silvie Watson

Kniha přání a stížností, o tom co mne baví a nebaví, co se mi líbí a nelíbí. Pohled na Evropu či USA.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy